Dne 14. 7. 2017 vysílala Česká televize ve zpravodajském pořadu Události reportáž s názvem Nevyplacené škody 20 let po povodních. Pod názvem reportáže je napsáno: „Zůstala hořkost a pocit zmaru. I 20 let po povodních, které v červenci 1997 zpustošily Moravu a Východní Čechy.“ Na reportáž se můžete podívat zde.
Moderátor Událostí uvádí tuto reportáž slovy, že majitel domu v Uherském Hradišti se dodnes soudí s pojišťovnou, která mu uhradila jen třetinu škody, pojistku proti velké vodě neměl, město tehdy na mapě povodňových rizik vůbec nebylo.
Z reportáže se pak dozvídáme, že majitel domu věřil, že pojistka, za kterou platil, je i proti povodni. Podle pojišťovny nebyla, vztahovala se na škodu třeba z prasklého vodovodu. Dále se dozvídáme, že pojišťovna ustoupila a vyplatila majiteli domu rok po povodni třetinu škodu, asi 800 000 Kč. Majitel, vzhledem k promlčení, vede svůj soukromý boj plakátem ve výkladu svého obchodu. Za nactiutrhání teď soudem hrozí pojišťovna majiteli domu. Na závěr se dozvídáme, že na záplavy tehdy pojistil jen málokdo, chyběla historická zkušenost.
Pro odborníka v oblasti pojištění je tato reportáž včetně jejího uvedení moderátorem Událostí, naprosto neprofesionální a hodila by se spíše do bulváru, a to z důvodů, které uvádím níže. Pan redaktor si měl nastudovat problematiku, o které točí reportáž. Reportáži chybí objektivita, je jednostranná. Místo toho, aby byla pochválena pojišťovna za to, že plnila i za riziko, které si klient (majitel domu) nepojistil a ušetřil tak peníze za pojistné za toto riziko (povodeň), je stavěna do role zlé pojišťovny a klient do role poškozené oběti.
Fakta, která zazněla v reportáži či v jejím uvedení moderátorem:
- pojišťovna uhradila část (1/3) škody, která vznikla povodní, ale majitel (klient pojišťovny) ji vůbec neměl pojištěnou!
- klient si myslel, že když platí 180 000 Kč ročně za pojištění, tak že má i pojištěnou povodeň či záplavu
- pojišťovna ustoupila a vyplatila část škody (nepojištěné)
- město tehdy nebylo na mapě povodňových rizik
- tehdy se pojistil málokdo na riziko povodně či záplavy, chyběla historická zkušenost
První bod je naprosto zásadní. Pojišťovna zaplatila část škody, které způsobila povodeň, i když nemusela, protože na riziko povodně klient nebyl pojištěn!
Většina klientů argumentuje tím, že si mysleli, že měli nějaké riziko pojištěné, ačkoliv ho nechtěli při sjednání pojistné smlouvy pojistit, aby ušetřili, neboť si naopak myslí, že jim toto riziko nehrozí. To platilo před 20 lety, platí to i dodnes. Tenkrát by toto riziko stálo velmi málo, ale někteří klienti se snaží ušetřit co to jde. A pokud si klient myslel, že pojištění vodovodních rizik (např. prasklé vodovodní potrubí), je pojištění „velké vody“ či povodně a záplavy, pak je to jeho problém. A to i v případě, že si zvolil špatného pojišťovacího zprostředkovatele.
Pojišťovna neustoupila, pojišťovna vyšla klientovi vstříc, protože neměla povinnost vyplatit pojistné plnění. Místo poděkování ji klient pomlouvá. Klientovi chybí sebereflexe.
Město nebylo na mapě povodňových rizik. To znamenalo, že pojistné za riziko povodně bylo nízké! Kdyby město bylo na mapě povodňových rizik, pojistné by bylo vyšší a klient by se stejně nepojistil, protože by to bylo dražší. A jemu se to stejně nestane. Nicméně to, že město nebylo na mapě povodňových rizik, není důvod ani omluva toho, že si klient toto riziko nepojistil. Proč? Protože niky nevíte, co se může stát. Proto se přece pojišťujeme. A doporučujeme to i našim klientům. Kvalitní a komplexní pojistná ochrana něco stojí, ale rozhodně se vyplatí. To dokazuje i tato reportáž.
To, co jsem napsal výše, platí i pro historickou zkušenost. Je třeba myslet na budoucnost, ne na minulost. A neznamená, že to, co se ještě nestalo, se nemůže stát v krátké či delší budoucnosti. Naše zkušenosti dokazují, že lidí vyhledávají pojištění v případě nějaké nepříznivé či tragické události ve svém okolí. Je zajímavé, že teprve, když neštěstí chodí kolem nich, si začínají připouštět, že by se to mohlo stát jim. Klientům říkám, že je lepší být pojištěn a nic se mi nestane, než nebýt pojištěn a něco se mi stane. V prvním případě „přijdu“ jen o zaplacené pojistné, které je mnohem nižší než případná újma. Zaplacené pojistné však není žádná ztráta, je to prostě cena za pojistnou ochranu. Za každou službu se platí. Platíme telefon, internet, právníka apod. V druhém případě může způsobená újma (na majetku, zdraví…) způsobit vážné existenční problémy! A to je mnohem horší.
Všichni známe tzv. zákon schválnosti. Stane se to, co není pojištěno. Dokazuje to i tato reportáž. Dodnes si pamatuji, jak mě kontaktoval před cca 20 lety klient s tím, že synovi skončilo sdružené pojištění mladých (SPM), a tím i úrazové pojištění. Syn hrál basketbal a chtěl mu sjednat úrazové pojištění, protože na základě svých zkušeností, je v tomto pověrčivý. Sdělil mně, že měl 2 x auto na leasing, jehož součástí bylo i havarijní pojištění. Když leasing skončil, skončilo i pojištění a on než si sjednal nové, tak mu 2 x ukradli auto. To je potvrzení toho, co jsem psal v předešlém odstavci.
Z vlastní zkušenosti víme, že hodně klientů se snaží pojištění „ořezat“ proto, aby platili, co nejmíň, a tak říkají, „toto se mi nemůže stát“, „toto mi nehrozí“ apod. A pak nám volají, že měli takovou a takovou škodu a zrovna to nemají pojištěné, jestli by to nějak nešlo připojistit. Šlo, ale ne zpětně. Dnes je to prakticky vyloučené, protože se smlouvy sjednávají online, ale dříve se sjednávalo jen na papírové formuláře a nebylo možné většinou dokázat, že smlouva byla antedatována apod.
Vidím rozpor v tom, že na jednu stranu je uvedeno, že město nebylo uvedeno na mapě povodňových rizik a tím omlouvá skutečnost, proč se někdo nepojistí pro tento případ. Pak zazní argumentace, že si klient myslel, že toto riziko má pojištěno. A na závěr, že chybí historická zkušenost s povodněmi, tedy opět omluva těch, kteří se nepojistili.
Na druhou stranu musím přiznat, že potkat dobrého pojišťovacího zprostředkovatele není jednoduché, zvlášť v případě podnikatelských rizik. Dobrý pojišťovací zprostředkovatel vám podrobně (a pravdivě) vysvětlí jednotlivá rizika a nesnaží se vám pojištění „ořezat“ jen proto, aby bylo levnější, to platí hlavně v případě konkurenčních nabídek. Drtivá většina lidí je schopna jen srovnat cenu, bohužel mnoho pojišťovacích zprostředkovatelů je na tom stejně. Ale kouzlo pojištění je v detailech, v podmínkách… Většinou se pak zjistí, že to levnější pojištění vyjde nakonec dost draze.
Na konec si neodpustím reagovat na pojmy použité v reportáži. Odškodnění je plnění v případě, že vám někdo způsobí škodu. Pojišťovna však klientovi žádnou škodu nezpůsobila a ani to nikdo v reportáži netvrdí. Na základě pojistné smlouvy pojišťovna vyplatí pojistné plnění. Jednou se v reportáži mluví o povodni, poté o záplavě, ale to nejsou synonyma, to jsou dvě odlišná rizika. Stejně tak pojistka a pojištění. Pojistka je potvrzení o uzavřeném pojištění.
Můžete mít dojem, že hájím pojišťovnu, ale kdo mě zná, tak ví, že rozhodně nejsem obhájcem finančních institucí a umím být velmi kritický i vůči velkým finančním institucím, což některé poznaly na vlastní kůži. Jsem však soudný, pokud se někdo chová fér, rád se o tom zmíním a naopak, pokud někdo nejedná fér, velmi rád to uvedu. A pokud pojišťovna uhradila část škody (větší sumu peněz) aniž by musela, pak to jistě stojí za ocenění. Vždyť i já vybírám klientům takové finanční instituce, které plní závazky bez problémů, protože i já nesu „kůži na trh“, nejen ta finanční instituce. Pokud finanční instituce nabídnou klientovi i něco navíc, než musí, tím lépe. A při výběru jsem přísný.
Foto v náhledu: ČT, Události, printscreen obrazovky