Realitní kancelář chtěla podepsat potvrzení o převzetí informací

realitní makléř

Zkušenosti s realitními kancelářemi často nejsou dobré

Mnoho z nás má zkušenosti s realitními kancelářemi a jejich službami. Jako v každé oblasti života, je dobré, když máte dobré informace i v této oblasti. Předejdete tím velmi nepříjemným situacím.

V nedávné době jsme se byli podívat na nějaké prostory k nájmu, které nabízela jedna nadnárodní americká realitní kancelář, alespoň podle jména v názvu. Na dohodnutém místě nás přivítala asistentka realitní makléřky. Byla to sympatická slečna. Na místě kontaktovala správce budovy, který nám pak ukázal prostory volné k pronájmu a poskytl nám k tomu další informace. Asistentka realitní makléřky tam v tuto chvíli byla zbytečná.

Podepište mi potvrzení o převzetí informací

Když jsme s prohlídkou skončili, asistentka realitní makléřky nám předala barevně vytištěnou informaci o pronajímaných prostorech, o něco stručnější, než byly uvedeny v inzerátu na realitním serveru.

Poté nám sdělila, že potřebuje ještě podepsat, že nám předala informace o pronajímaných prostorech, a podala nám barevně vytištěný formulář, který obsahoval několik odstavců textu.

A protože jsme zvyklí vše, co podepisujeme, pročíst a pochopit význam textu, nejinak tomu bylo i v tomto případě. Podezřelé bylo, že mělo jít o podepsání potvrzení o převzetí informací, ale textu v něm na takovéto potvrzení bylo nějak moc.

Potvrzení o převzetí informací byla smlouva o zprostředkování

Předložený dokument se sice nazýval Potvrzení o převzetí informací, ale jeho obsah byl hlavně o něčem jiném. V prvním odstavci bylo prohlášení ve smyslu nadpisu dokumentu (ten nadpis byl velký), ale hned druhý odstavec začínal slovy: „Smluvní strany se dohodly…“!  Toto ustanovený se týkalo provize za zprostředkování, jak jinak.

Ano, tušíte správně. Dokument se sice klamavě nazýval Potvrzení o převzetí informací, ale jeho obsahem byla smlouva o zprostředkování!

Slečna asistentka z toho byla docela nervózní, asi jsme byli první, kdo četl tuto jejich smlouvu, která byla nazvána Potvrzení o převzetí informací, a přemýšlel o jejím obsahu. Zkoušela se před námi dovolat na realitní makléřku, ale ta ji nebrala telefon. Jestli jí skutečně volala, to jsme nesledovali, studovali jsme to potvrzení. 🙂 Potvrzení o převzetí informací alias smlouvu o zprostředkování jsme odmítli podepsat.

Nekalé praktiky realitních kanceláří a makléřů

Protože v inzerátu nebylo uvedeno, že nájemce platí realitní kanceláři provizi, tak jsme předpokládali, že provizi nájemce realitní kanceláři neplatí. Tak je to na těchto inzertních serverech zvykem. Slečna asistentka přišla se zajímavou hypotézou. Podle ní, pokud není uvedeno, že nájemce platí provizi, má se za to, že ji platí. Pouze v případě, že je uvedeno, že nájemce provizi neplatí, tak ji neplatí.

Slečna asistentka asi nikdy nečetla inzeráty na realitních serverech. Ale proč nezkusit udělat ze zájemců o pronájem hlupáky, že? Většinou ji to prošlo. 🙂

Regulace realitních kanceláří

Vzhledem k dlouhodobým problémům v oblasti činnosti realitních kanceláří je připravena regulace tohoto oboru. I finanční zprostředkování je regulované, nicméně to, co čeká realitní kanceláře je jen slabým odvarem toho, co musí splnit třeba pojišťovací zprostředkovatelé nebo investiční zprostředkovatelé. Tato regulace moc účinná nebude.

Všechno regulovat! Nejlepší regulátor je občan, spotřebitel

Stát má tendenci stále ochraňovat občany, a tak si vymýšlí různé regulace a povinnosti vůči spotřebiteli, spotřebitel nemusí nic. A to je chyba. Kdyby spotřebitelé četli smlouvy a snažili se pochopit, co je v nich napsáno, a to není zase tak těžké, tak by nebylo státní regulace třeba, alespoň ne v takové míře.  To by ale naše základní školství muselo děti učit přemýšlet a ne jen bez přemýšlení memorovat texty. Měli by k tomu děti vychovávat  i rodiče. Šmejdi budou totiž buď napřed před regulací, a nebo mimo regulaci. Nejúčinnější a nejefektivnější regulátor je totiž sám spotřebitel, občan!

Spotřebitel má nejen právo podepsat smlouvu, ale povinnost se chovat obezřetně a hlavně musí nést následky za svoje jednání. Pokud nečte smlouvy a podepíše vše, co mu kdo dá „pod nos“, pak ať se nediví, že to vyvolalo nějaké důsledky a on s nimi podpisem smlouvy dobrovolně souhlasil. Nemůže chtít, aby stát zasáhl a aby se vyvinil ze své odpovědnosti argumentem, že smlouvu nečetl, protože tomu stejně nerozumí. Pak ale nemůže podepsat něco, čemu přece nerozumí. Jenže stát je spasitel a zachrání ho! Zaplatíme to však všichni, ono to něco stojí, není to zadarmo. Místo toho, aby důsledky svého jednání nesl dotčený občan, neseme je všichni.

Občan má v tomto odpovědnost, ne stát, ne někdo jiný. Jenže stát dělá pravý opak, a tak se nám to tu šmejdy jen hemží. Vraťme občanům odpovědnost za svoje jednání!